Rouenská katedrála, portál a věž d'Albane v poledne
Poledne je nepřítelem každého, kdo maluje světlem. Časně ráno a pozdě odpoledne stojí slunce nízko a šikmo dopadá na budovu, vytahuje každou římsu a opěrák dlouhým stínem a dělá polovinu umělcovy práce zadarmo. V poledne se vyšplhá na vrchol a přestane pomáhat. Stíny se zkrátí na nic. Reliéf se zploští. Gotické průčelí, které v osm ráno vypadalo jako útes, se ve dvanáct stane vybělenou clonou světle zlaté barvy, kde už není téměř žádná modelace.
Tuto hodinu si Monet vybral pro své plátno, během svého druhého rouenského tažení v roce 1893. Je to nejméně štědrá hodina dne a on se do toho pustil záměrně, protože pokud celý smysl série spočíval v tom, že předmětem je světlo, a ne architektura, musel namalovat okamžik, kdy vám světlo nedává nic, čeho byste se mohli zachytit.
Dvanáctá hodina a krátké okno
Pracoval z pronajatých pokojů naproti západnímu průčelí, s mnoha plátny rozpracovanými současně. To je praktický detail, který vysvětluje celou sérii. Nemohl malovat den. Mohl malovat pouze stav a každé plátno bylo přiřazeno jednomu z nich. Když se světlo změnilo, odložil tento obraz a vzal si ten, který patřil novému světlu, a když se stejné podmínky vrátily, někdy o několik dní později, vrátil se k němu.
Polední plátno mělo obzvlášť kruté okno. Vysoké slunce nesetrvává v ustáleném stavu. Prochází svými nejkratšími stíny rychle a rozdíl mezi půl jedenáctou a půl dvanáctou je na kamenné zdi viditelný. Takže pracovní čas, který byl pro tento konkrétní obraz v daný den k dispozici, byl těsný a závisel na oblačnosti, a oblačnost v říčním městě není spolehlivá.
Monet toto dílo nazval mučivým. Řekl, že ho to děsí ve spánku. Podívejte se na rozvrh a pochopíte proč. Vybudoval stroj, který vyžadoval, aby se počasí opakovalo na povel, po celé týdny, zatímco pobíhal mezi plátny jako muž, který udržuje příliš mnoho ohňů.
Pokoj, okno, ulice dole
Fyzické prostředí si zaslouží pozornost, protože ovlivnilo obrazy. Nestál na náměstí se stojanem. Byl uvnitř, v pronajatých pokojích nad rušnou ulicí, a díval se na budovu, která zaplňuje okno jako zeď. Proto je fasáda na těchto plátnech vidět zepředu, zblízka, oříznutá, bez náměstí, bez kolemjdoucích a bez malebného přístupu. Nemohl ustoupit. Kompozici za něj určila geometrie cizího okna.
To také znamená, že katedrála mu nikdy nezmizela z dohledu. Malíř pracující venku se sbalí a od motivu odejde. Tento s ním žil, jedl před ním, probouzel se k němu. Když řekl, že ho práce přivádí do nočních můr, byla budova třicet metrů daleko na druhé straně skla.
Plátna samotná zaplnila pokoj. Práce na sérii tímto způsobem vyžaduje fyzický prostor pro celou sadu, protože jde o to, abyste se k tomu správnému dostali během několika sekund od změny světla. Představte si skromný pronajatý pokoj z poloviny zaplněný mokrými obrazy jedné fasády, uspořádanými tak, aby je jejich majitel na první pohled rozeznal podle hodin, a máte pracovní podmínky toho nejposedlejšího období jeho života.
Poledne přinášelo další obtíž v podobě hluku a horka. Městská ulice je uprostřed dne nejhlučnější a nejrušnější a pokoj orientovaný na velké kamenné průčelí při vysokém slunci odráží hodně oslnivého jasu.
Co dělá vysoké světlo s kamenem
Nejprve si všimněte, jak málo je tu tmy. Na obraze stejné fasády na konci dne vypadají portály jako hluboké modré jeskyně a celé průčelí se kloní k fialové. Tady je stín vytlačen téměř z existence. To, co zbývá, sedí v nejhlubších zákoutích, v ústí portálu a pod vyloženými římsami, a i ty nejsou tmavé, ale spíše chladnější, hustší verzí stejného teplého tónu.
Věž vlevo je nejjasnější ukázkou. Její stěny zachycují světlo shora téměř rovnoměrně, takže tvar je vyjádřen velmi malými rozdíly v teplotě, nikoli kontrastem. Teplý krém se nepatrně změní v zelenou, pak nepatrně v růžovou, a tento půlkrok barvy dělá práci, kterou by v méně zdařilém obraze udělal velký stín. Tohle je nejtěžší druh malby, jaký existuje. Téměř žádný hodnotový rozsah, veškerá práce je na odstínech.
Vznik
Barva je nanášena hustě a suchým štětcem, tažena přes starší vrstvy, takže hřebeny jednoho tahu zachytávají na krustě druhého. Přistupte blízko a plátno má skutečný fyzický reliéf. To není dekorace. Stavěl inkrustovaný, dolíčkovaný, zvětralý povrch, který měl zastupovat inkrustovaný, dolíčkovaný, zvětralý povrch, a to znamená, že obraz reaguje na skutečné světlo, které na něj ve vašem pokoji dopadá, způsobem, jakým hladký obraz nemůže.
Barva je kladena v malých odlišných dotecích, plavých a krémových a světle zlatých, s chladnějšími modrozelenými nitkami v prohlubních. Nic není namícháno do plochého tónu. I ty nejjasnější pasáže jsou tkanivem několika blízce příbuzných barev, a proto se povrch mírně třpytí, místo aby zůstal nehybný.
Nedokončil ho v Rouenu. Rouenská plátna si odvezl domů a v roce 1894 je dokončil v ateliéru, poté je v roce 1895 vystavil. Ateliér jim dal soudržnost: každé plátno bylo vyladěno se svými sousedy, až série fungovala jako demonstrace, ne jako roztroušené pokusy.
Jak se na něj dívat
- Nezačínejte u portálu. Začněte na nejrovnější, nejbledší části zdi a zůstaňte tam deset sekund, než vaše oko oddělí barvy uvnitř toho, co zprvu vypadalo jako jeden krémový tón.
- Nyní najděte nejchladnější tón v obraze. Bude malý a pravděpodobně zastrčený v prohlubni. Tento jediný chladný dotek způsobí, že vše kolem něj bude působit jako osvětlené sluncem.
- Podívejte se na horní okraj věže proti obloze. Kontrast je tu překvapivě nízký, protože v poledne je obloha blízko slunce jasná a kámen je jasný a oba se téměř setkávají. Monet odmítl malovat ostré siluety, aby si kresbu usnadnil.
- Pohybujte se do stran, ne jen dozadu. Protože je barva fyzicky vyvýšená, pohled z úhlu mění to, co vidíte.
Jak se chová na skutečné zdi
Toto je nejsvítivější a nejsrozumitelnější z katedrálních pláten a je to to, které se chová nejlépe ve světlé místnosti. Zatímco verze ze soumraku potřebuje k oživení světlo lampy, tato si udrží svou sílu v ostrém denním světle, protože byla vytvořena v ostrém denním světle a celá její struktura předpokládá hodně okolního jasu.
Dominantní barevná rodina je krémová, plavá, světle zlatá a teplý kámen, takže mizí nešťastně na béžové zdi a ožívá proti něčemu, co jí poskytne chladný protipól: křídově modrošedá, tmavě zelená, středně tónovaná omítka nebo čistě bílá se studeným severním světlem. Na teplé krémové zdi ztratíte světlo v obraze úplně, což se vyplatí vědět, než pověsíte hák.
Formát je vysoký a hmota vyplňuje téměř celý rám, takže chce zeď vyšší než širší a chce být zavěšena o něco výše. Dívat se mírně vzhůru na katedrální průčelí je přirozený postoj a obraz ho předpokládá. Dejte mu boční světlo spíše než čelní reflektor, aby vynikla struktura. Pak ho nechte být. Obraz namalovaný v poledne má způsob, jak tiše nastavit teplotu celé místnosti, ve které visí.
Více z této kolekce
Přineste si tento obraz domů
Vyberte ručně malovanou olejovou reprodukci pro skutečnou štětcovou práci, nebo archivní plátěný tisk pro ostré muzejní provedení. Každá velikost zachovává původní proporce.
Zobrazit toto dílo a možnosti
Další čtení
Ověřte originál v Pushkin Museum of Fine Arts záznam sbírky a pokračujte přes související díla v katalogu.