Podzim na Seině, Argenteuil
Podzim na řece trvá asi tři týdny. Listí se zbarví a na krátký čas se břeh promění ve zlato, rez a měď a voda pod ním vše zdvojnásobí a ztmaví o pár tónů. Pak přijde vichřice nebo týden deště a je konec. Malíř, který chce zachytit toto světlo, musí být na vodě, dokud se to děje, každý den, kdy to jde, protože druhá příležitost nepřijde až do příštího roku.
Monetovi bylo třiatřicet let, žil v Argenteuil a prožíval tam svůj druhý celý podzim. Měl ateliérovou loď, ploché plavidlo upravené pro práci, které mu umožnilo umístit se doprostřed řeky místo na její okraj. Z této pozice se kompozice úplně mění. Břeh přestává být popředím a stává se vzdáleným okrajem. Voda se kolem vás zvedne a převezme spodní polovinu všeho, co vidíte.
Roky před ztrátou
V Argenteuil žil v letech 1871 až 1878. Tyto roky přinesly obrovské množství říčních obrazů a toto plátno patří k jejich začátku. Camille, jeho první žena, byla naživu. Domácnost byla mladá. Město bylo místem, kam lidé o víkendech jezdili plachtit, a řeka nesla jak rekreační čluny, tak pracovní dopravu.
Camille zemřela v roce 1879, ve dvaatřiceti letech. Vše v Monetově příběhu je neoficiálně rozděleno tímto datem, a to mění, jak se na takový obraz díváme. Namalován v daném okamžiku je prostě hezkým podzimním odpolednem na vodní hladině. Při zpětném pohledu, s vědomím toho, co přinesla následující desetiletí, se stává obrazem usedlého života, který měl pevně dané a poměrně krátké trvání.
Nic z toho není v barvě. Není v ní žádná melancholie, žádná symbolika ve stromech. Je to jasné, rychlé, sebevědomé plátno muže uprostřed nejplynulejšího období jeho rané kariéry. Tíhu, kterou dnes nese, získalo později, zvenčí, tak jak váha obvykle přichází.
Práce z vody
Malování na vodě klade určité podmínky. Podložka se pohybuje. Světlo k vám přichází nejen z oblohy, ale také odrazem od hladiny, což znamená, že spodní strany všeho jsou osvětlené a celá scéna je jasnější, než by byla z břehu. Není kam odložit věci. A jste zavázáni: jakmile loď umístíte a začnete, změna úhlu pohledu znamená přesun celého ateliéru.
Co za to dostanete, je odraz. Z břehu vidíte vodu pod mělkým úhlem a odrazy jsou stlačené. Z prostředka, nízko nad hladinou, se rozevírají do dlouhých vertikálních sloupců, které zrcadlí břeh téměř tah za tahem. To je skutečný důvod, proč loď existovala.
Sledujte, jak jsou odrazy namalovány. Břeh je postaven z drobných, shlukovaných doteků pro listoví. Odraz břehu je postaven z delších vertikálních tahů stejných barev, o něco tmavších, o něco matnějších, přerušovaných tu a tam tam, kde se hladina láme. Toto přerušení je celá iluze. Dokonalé zrcadlo by vypadalo jako sklo; rozbité zrcadlo vypadá jako voda.
Jak podzimní barvy ve skutečnosti fungují v malbě
Začátečníci malují podzim oranžovou a nikdy to nevypadá správně. Důvodem je, že podzimní listoví se čte jako zlato, pouze pokud je obklopeno správnými chladnými tóny. Podívejte se do hloubi stromů zde a najdete zelenou, která se stále drží ve stinných částech, modrou v mezerách, kde prosvítá obloha, fialovou v nejhlubších zákoutích. Teplá barva není všude. Je umístěna tam, kde dopadá světlo, a je rozzářena vším chladným, co sedí vedle ní.
Stejná logika pokračuje ve vodě. Odražené zlato je přerušováno tahy modrošedé oblohy a místní barvou samotné řeky, která je nazelenalá a matná. Odstraňte tato přerušení a odraz by vypadal spíše jako skvrna než jako hladina.
Stejná voda, znovu a znovu
V tomto plátně se formuje zvyk, který ho nakonec definoval. Maluje úsek řeky, který už maloval a bude malovat znovu a znovu, v různém počasí, v různých ročních obdobích a z mírně odlišných pozic na vodě.
V té době to vypadalo jako omezení. Od malíře se očekávalo, že bude cestovat, sbírat motivy a přinášet rozmanitost. Zůstat na místě a opakovat se nebylo zjevně kariéra. Ale opakování na jednom motivu dělá něco, co žádné množství cestování nedokáže. Odstraňuje novost z rovnice. Když jste malovali zatáčku řeky čtyřicetkrát, už vás nezajímá zatáčka. Zajímá vás rozdíl mezi dneškem a minulým dnem, což znamená, že vás zajímá světlo, jediná věc, která se mění.
O sedmnáct nebo osmnáct let později to formalizoval do pláten s kopkami sena a poté do kampaní s katedrálami, pracoval na několika obrazech najednou a otáčel je podle měnících se podmínek. Formální metoda byla v roce 1873 stále v budoucnosti. Instinkt za ní je už tady: vrať se, podívej se znovu, všimni si, co je jinak.
Podzim je pro tento instinkt ideálním ročním obdobím, protože podzim je jediné období roku, kdy se známé místo dočasně stane k nepoznání. Stejné stromy, které maloval v červenci zelené, hoří. Stejná voda nese jinou barvu. Nic se nepohnulo a všechno se změnilo, což je přesně objev, na kterém je postavena celá jeho pozdější kariéra.
Čtení plátna
- Najděte linii vody a pak porovnejte břeh s jeho odrazem. Odraz je tmavší v hodnotě a méně sytý. Tento vztah je konzistentní a je to to, co vaše oko používá k rozlišení skutečného od zrcadleného.
- Hledejte tahy, které horizontálně přerušují odraz. Označují místa, kde se řeka pohybovala, a téměř jistě byly namalovány jako poslední, z lodi, která se také pohybovala.
- Najděte oblohu. Obvykle jí je méně, než si pamatujete, protože kompozice dává většinu plátna břehu a jeho dvojníkovi.
- Ustupte, dokud se jednotlivé tečky listoví nespojí. Vzdálenost, ve které se stromy stanou stromy, je vzdálenost, ze které byl obraz navržen k prohlížení.
Jak se chová na skutečné zdi
Krajiny s převládajícími teplými tóny jsou nejpřátelštějšími obrazy k bydlení a tento je neobvykle vyvážený: zlato a měď v horní polovině, chladná zelená a modrošedá voda dole, takže je teplý, aniž by byl přeslazený.
Nejlépe vypadá na zdi, na kterou po část dne dopadá přirozené denní světlo, protože teplé pasáže potřebují světlo, aby zůstaly svítivé. V tmavé místnosti zlato zhnědne. Pod teplými večerními lampami se stává bohatším a ještě více podzimním, takže je to jeden z těch obrazů, kterých si lidé všimnou více večer než v poledne.
Horizontální formát se silným středovým pásem znamená, že chce šířku. Nad pohovkou, dlouhým příborníkem nebo postelí bude vypadat přirozeně; na úzkém pilíři zdi bude působit stísněně. Pověste ho ve výši očí v sedě a dejte horizontální linii šanci zarovnat se s tím, kde jsou oči lidí, když jsou v místnosti. Řeky fungují nejlépe, když vypadáte, že na nich sedíte.
Pokud jde o okolí, má rád teplé dřevo, mosaz, vlnu a stěny v krémové, hliněné, olivové nebo jemné šedozelené. Proti studené bílé se stává výrazně živějším; proti silné modré zdi se stává téměř divadelním. Ať je zeď jakákoli, udržujte prostor kolem něj docela klidný. Je to obraz krátkého ročního období a krátká období si zaslouží pozornost.
Více z této kolekce
Přineste si tento obraz domů
Vyberte ručně malovanou olejovou reprodukci pro skutečnou štětcovou práci, nebo archivní plátěný tisk pro ostré muzejní provedení. Každá velikost zachovává původní proporce.
Zobrazit toto dílo a možnosti
Další čtení
Ověřte originál v High Museum of Art záznam sbírky a pokračujte přes související díla v katalogu.