Lekníny: Zapadající slunce
Posledních dvacet minut denního světla je to nejkrutější, co si malíř krajin může vybrat. Barva přijde najednou, je intenzivnější než cokoli, co se ten den stalo, a zmizí dřív, než se stihnete rozhodnout. Pak se nevrátí třiadvacet hodin, a když se vrátí, počasí se změnilo a vy se díváte na úplně jiný západ slunce.
Každý malíř, který se zkusil posadit ven a zachytit to světlo, zná specifickou frustraci: obloha dělá něco, co byste si netroufli vymyslet, ruka není dost rychlá a světlo na vaší paletě slábne, takže už nemůžete věřit barvám, které mícháte.
Tento panel je kus rybníka přesně v tom okamžiku a je nezaměnitelně nejžhavější, nejdrsnější a nejméně zdvořilou věcí v celém cyklu velkých dekorací.
Ten, se kterým si nejvíc pohrál
Postavte toto plátno vedle bledých ranních panelů a rozdíl není nenápadný. Tamty jsou tenké, tažené, chladné, propracované po dlouhé úseky. Tento je tlustý. Barva stojí nad povrchem. Tahy se kříží v podivných úhlech, některé položené na jeden zátah a nikdy neopravené, a jsou místa, kde prosvítá teplá spodní vrstva, protože překrýt by zabilo žár.
Oranžová a zlatá protékají vodou v širokých diagonálních pruzích. Kde světlo dopadá nejsilněji, je barva téměř sochařská, vystavěná do hřbetů. Kolem těch pruhů vkládá studenou modrofialovou, která je skutečným motorem obrazu: kontrast mezi horkým pruhem a studenou vodou vedle něj, ne samotná oranžová, způsobuje, že povrch vypadá, jako by hořel.
Existuje argument, zda je dokončený. Pasáže vypadají rozhodně; jiné vypadají jako poslední stav rozhovoru, který se zastavil spíš než uzavřel. Obojí platí o mnoha dílech z jeho posledních let. Na velkých dekoracích pracoval od zhruba roku 1914 do 1916 a dál je revidoval až do konce života v roce 1926, a byl pověstně neochotný pustit povrch, dokud s ním bylo ještě co rozporovat.
Starý muž, obří plátno a světlo, které nechtělo čekat
Fyzické okolnosti za tímto obrazem stojí za to mít na paměti.
Velké panely byly namalovány v účelově postaveném třetím ateliéru v Giverny, postaveném proto, že plátna té velikosti se nedala pohnout nikde jinde na pozemku. Stála na nízkých pojízdných podstavcích, aby se dala tlačit do pozice spíš než zvedat. Bylo mu přes osmdesát. Kolem roku 1912 mu řekli, že má šedý zákal, a nedal si ho operovat až do roku 1923; jeho druhá žena Alice zemřela v roce 1911 a syn Jean v roce 1914.
Šedý zákal zežloutne a oteplí vše, co člověk vidí, a jako první tlumí studený konec spektra. Malíři se století přou o to, kolik to ovlivnilo pozdní dílo, a to není otázka, kterou někdo může rozhodnout z obrazů samotných. Co lze říct je, že tento panel je postaven na žáru, na teplém světle zaplavujícím studený námět, a že ho vytvořil muž, jehož vlastní vidění bylo postupně oteplováno a tlumeno. Divák má právo cítit váhu toho, aniž by potřeboval diagnózu k vysvětlení obrazu.
Západ slunce sám znal důvěrně, a z rybníka, který si vytvořil. Giverny si pronajal v roce 1883 a koupil v roce 1890. Vodní zahrada byla vykopána od roku 1893, což si vyžádalo odbočku řeky Epte a úřední povolení poté, co místní farmáři protestovali. Japonský můstek vznikl v roce 1895. Díval se, jak slunce zapadá nad tou konkrétní vodou skoro třicet let, než se o to pokusil.
Naučit se to vidět: najděte oheň, pak najděte chlad
Toto je panel, který nejvíc odměňuje blízké zkoumání, protože tolik z toho, co ho dělá fungujícím, je ve fyzickém zacházení spíš než v obraze.
- Najděte nejžhavější bod. Bude jedna oblast, kde je oranžová nejčistší a nejméně rozbitá. Všechno ostatní v obraze je kalibrováno proti ní. Všimněte si, jak malá je ve skutečnosti ve srovnání s dojmem, který vyvolává.
- Teď lovte modrou. Podívejte se na okraje horkých pruhů. Téměř vždy je studená nota hned u teplé, někdy jen jeden tah široký. Mentálně ji zakryjte a žár klesne o polovinu. Tohle je nejstarší trik v barvě a on ho používá na plnou sílu.
- Čtěte směr tahů. Světlo leží na vodě v diagonálách, ne v horizontálách. To dělá nízké slunce; klade stopu od sebe k divákovi. Tu stopu ponechal a nechal ji přetnout horizontální drift leknínů, a tření mezi těmi dvěma směry dává obrazu neklid.
- Podívejte se na temné barvy jako poslední. Nejsou černé. Jsou hluboce zelené, švestkové, červenohnědé, a dělají stejnou práci jako stíny v ohni, tedy dělají světlo žhavější, než je.
- Pak ustupte pěkně zpátky. Na osm nebo deset stop se tlusté tahy spojí a celý povrch začne zářit spíš než vypadat namalovaný. To je vzdálenost, pro kterou byl panel navržen.
Co nenajdete, je slunce. Nikde v obraze není žádný kotouč. Maluje účinek slunce na vodu, ne objekt, a absence zdroje je velká část toho, proč světlo působí, že vychází z plátna spíš než že je na něm zobrazeno.
Jak se chová v opravdové místnosti
Tohle je ten, který mění teplotu místnosti, ne jen dekoraci.
Teplé obrazy dělají měřitelnou práci na tom, jak prostor působí. Pověste tohle do místnosti orientované na sever, nebo do místnosti, která žije až večer, a funguje to jako druhý zdroj světla; oranžová se čte jako světlo lampy a stěny kolem vypadají teplejší, než jsou. V místnosti, kterou už zaplavuje odpolední slunce, to může překlopit do přílišnosti, takže si rozmyslete, kterým směrem jsou vaše okna, než to umístíte.
Je to přirozená volba nad krb, do jídelny používané hlavně v noci, do obýváku, kde se lampy rozsvěcí v pět, nebo na konec chodby, kde chcete teplý bod, k němuž se chodí.
Barva stěny: na bílé je důrazný a moderní a textura barvy silně čte. Na teplém středním tónu, terakotové hlině, hlubokém písku, jemné velbloudí, přestane křičet a stane se skutečně obklopující. Proti studené šedé je nejdramatičtější, protože stěna poskytuje studenou notu, na které je obraz postaven. Proti zelené může jít mírně nakysle; před rozhodnutím vyzkoušejte.
Dejte mu umělé světlo s trochou tepla. Velmi studené LED bude bojovat s paletou a vyždímá oranžové. A pověste ho tam, kde lidé sedí, ne kde spěchají kolem, protože ta věc, kterou tento panel dělá nejlíp, je to, co dělá oheň: trvá dvacet minut společnosti, než se vám plně odvděčí.
Více z této kolekce
Přineste si tento obraz domů
Vyberte ručně malovanou olejovou reprodukci pro skutečnou štětcovou práci, nebo archivní plátěný tisk pro ostré muzejní provedení. Každá velikost zachovává původní proporce.
Zobrazit toto dílo a možnosti
Další čtení
Ověřte originál v Musée de l'Orangerie záznam sbírky a pokračujte přes související díla v katalogu.