Lekníny (1916)
V roce 1916 si postarší muž nechal na své zahradě postavit budovu. Byla velká, prostá a průmyslová, s prosklenou jednou stranou, a sloužila jedinému účelu: pojmout plátna příliš velká na to, aby se s nimi dalo pracovat kdekoli jinde na pozemku. Nikdo si je neobjednal. Nebyl žádný klient, žádná smlouva a žádná záruka, že o ně někdo bude mít zájem.
Bylo mu sedmdesát šest let. Jeho druhá žena zemřela v roce 1911. Jeho syn Jean zemřel v roce 1914. Kolem roku 1912 mu bylo řečeno, že má šedý zákal, a pokračoval v práci s ním dalších jedenáct let, než v roce 1923 souhlasil s operací. Venku probíhala válka druhým a třetím rokem a země měla naléhavější věci k řešení než malířův rybník.
A v té kůlně, na plátně velikosti dveří, maloval vodu.
Změna měřítka
To je fakt, kterého se držte u obrazů z tohoto roku: změnila se velikost a z toho plynulo vše ostatní.
Dvacet let maloval rybník v měřítku malířského stojanu. Plátna, která unesete k vodě, postavíte a pracujete na nich venku během dopoledne. Tato velikost vnucuje vztah: díváte se na obraz, obraz je před vámi, je to předmět na zdi.
Plátno přibližně lidské výšky dělá něco jiného. Když stojíte blízko, vyplní vaše zorné pole, včetně periferie, a mozek ho přestane zařazovat jako obraz a začne ho vnímat jako prostor. Tento práh překročil přibližně od roku 1914 do roku 1916 a právě to umožnilo velké dekorace; obrovské panely instalované v Oranžerii v roce 1927 po jeho smrti jsou vzdáleným koncem cesty, která prochází přes plátna, jako je toto.
To, co dělá dílo z této doby obzvláště zajímavým, je to, že leží na spoji. Je příliš velké na to, aby bylo stojanovou malbou rybníka, a není to zcela architektura. Je to jediný motiv zvětšený do životní velikosti, což znamená, že je to jedno z mála míst, kde můžete přesně vidět, co zvětšení s tahy dělá.
Malba ve stoje, z rybníka padesát kroků daleko
Plátno této velikosti nelze vzít k vodě. To není maličkost; to zlomilo zvyk, který držel padesát let.
Svoji pověst si vybudoval venku, ve špatných podmínkách, pracující na motivu. Na počátku 80. let 19. století maloval normandské pobřeží z útesů a pláží s plátny zatíženými proti větru a v roce 1885 v Etretatu mu vlna vzala stojan. V 90. letech 19. století v Rouenu pracoval z pronajatých pokojů naproti katedrále, s mnoha plátny najednou, přecházel od jednoho k druhému, jak se světlo měnilo, a dokončil je v ateliéru v roce 1894 a vystavil v roce 1895. I ten kompromis vyžadoval, aby byla budova fyzicky před ním.
Zde je rybník padesát kroků daleko a z dohledu. Pracuje ze studií, z paměti a ze znalosti té vody tak důkladné po dvaceti letech, že mohl rekonstruovat její chování bez kontroly. Barva to odráží. Tahy jsou rozhodnější a méně puntičkářské než na malých venkovních plátnech. Je tam méně nervózního přizpůsobování malíře srovnávajícího svůj povrch s věcí před sebou, a více člověka, který pokládá to, co už ví.
Pracuje také na délku paže na ploše, kterou z této vzdálenosti nemůže posoudit. Každá pasáž byla malována zblízka a hodnocena z dálky, což znamená chodit sem a tam po podlaze ateliéru, opakovaně, v sedmdesáti šesti letech.
Naučit se to vidět: jeden motiv v životní velikosti
Potěšení z plátna v tomto měřítku spočívá v tom, že je vše zvětšeno, včetně chyb a rozhodnutí.
- Začněte u spodního okraje. Lekníny nejblíže k vám jsou největší věci v obraze, někdy velikosti ruky. Podívejte se, kolik tahů každý z nich vyžaduje. Dva nebo tři nanesené tahy, často se štětcem otočeným tak, že má list světlý a tmavý okraj. Není tam žádná kresba, žádná obrysová linie. Tvar je vytvořen výhradně umístěním barvy.
- Následujte je vzhůru. Zmenšují se a shlukují. Tento přechod je jedinou perspektivou v obraze, a stačí k tomu, aby vytvořil několik metrů imaginární vody.
- Podívejte se do mezer. Otevřená voda je postavena z dlouhých svislých nebo diagonálních tahů; to jsou odrazy protažené hladinou. Kde jsou tmavé, jsou to stromy, kde jsou světlé, je to nebe. Jiné nebe v obraze není.
- Teď najděte květy. Jsou to nejtlustší barva na plátně, malé vyvýšené uzlíky růžové, krémové nebo bílé, trčící nad vše kolem. V životní velikosti je vidět, že byly umístěny jako poslední, rychle, a že každý je jediným gestem. Jsou také jediné věci v obraze s určitým okrajem.
- Postavte se blízko a pusťte se. S plátnem této velikosti se můžete přiblížit tak, že okraje zmizí z vašeho zorného pole. Obraz přestane být obdélníkem a stane se povrchem, nad kterým stojíte. To je efekt, na kterém byl celý pozdní projekt postaven.
Ještě jedna věc k povšimnutí: nikde není břeh. Žádný břeh, žádný most, žádné rákosí, nic, co by vám řeklo, že rybník je konečný. Maloval japonský můstek, postavený v roce 1895, léta, než ho z těchto obrazů úplně odstranil. Jeho odstranění změnilo zahradní prvek na otevřené pole vody bez měřitelné velikosti.
Jak se chová v reálné místnosti
Obraz v tomto měřítku je kusem architektury v místnosti, ne ozdobou, a mělo by se s ním tak zacházet.
Pověste ho na zeď, která má kolem sebe prostor. Nic nezabije velké plátno s jediným motivem rychleji než obklopení menšími rámy; potřebuje zeď jako okraj. Schodiště, prostor s dvojitou výškou, dlouhá zeď otevřeného obývacího pokoje, zeď naproti posteli, vstupní hala, kde ho vidíte při vstupu dveřmi.
Protože kompozice nemá žádný ústřední bod ani horizont, dělá něco užitečného s proporcemi. Místnosti s nízkými stropy získávají výšku díky obrazu, jehož motiv probíhá přes všechny čtyři okraje; oko nenajde místo k zastavení a čte zeď jako pokračující. Je to jeden z vzácných námětů, který malou místnost spíše zvětšuje, než zaplňuje.
Paleta, modrozelená voda s lila odrazy a bledými květy, je chladná a klidná a nebude bojovat s nábytkem. Dobře se snáší se dřevem, lnem, kamenem a zelení. Na bílé stěně působí čistě a současně. Na sytě modré nebo jemně uhelné se stává výrazně atmosféričtější a květy začnou zářit.
Dbejte na správnou výšku. Střed velkého vodního obrazu by měl být přibližně ve výši očí stojícího člověka, ne výše, protože celý smysl měřítka je v tom, že k němu můžete přistoupit a ono vyplní váš zrak. Pověšen příliš vysoko se promění zpět v pouhý obraz rybníka, což je přesně to, čemu se poslední desetiletí svého života snažil uniknout.
Více z této kolekce
Přineste si tento obraz domů
Vyberte ručně malovanou olejovou reprodukci pro skutečnou štětcovou práci, nebo archivní plátěný tisk pro ostré muzejní provedení. Každá velikost zachovává původní proporce.
Zobrazit toto dílo a možnosti
Další čtení
Ověřte originál v National Museum of Western Art záznam sbírky a pokračujte přes související díla v katalogu.