Popis
Mlživá průmyslová řeka vyplňuje spodní dvě třetiny plátna, namalovaná téměř výhradně modře, její hladinu na pravé straně přerušuje třpytivý pruh oranžové, zlaté a fialové, kde nízké slunce proniká skrz kouř a mlhu a dopadá přímo na vodu. Za řekou se na obzoru nízko usadila tmavá silueta tovární budovy s vysokým komínem, podaná jako téměř plochý útvar hluboké modrofialové proti nebi hustému sazemi a mlhou.
Nad tímto obzorem není nebe vůbec modré, ale je to hustá, vířící směs purpurové, lososově růžové a rezavě oranžové, barvy uhelného kouře ozářeného zpoza sluncem, které se nikdy neobjeví jako plný kotouč, pouze jako rozptýlená, zářící barva šířící se nerovnoměrně skrz opar. Monet maloval tento výhled opakovaně z pokoje s výhledem na řeku a zpracovával stejný most a tovární siluetu v různých hodinách, aby sledoval, jak se barva mlhy mění během dne, a toto plátno zachycuje jeden z teplejších, zářivějších okamžiků této série, kdy se sluneční světlo dere skrz znečištění, místo aby jím bylo blokováno.
To, co obraz odlišuje od jeho francouzských říčních maleb, je upřímná ošklivost námětu přetvořená v cosi zářivého: komín a průmyslová mlha podané stejným uvolněným, rozbitým rukopisem, jaký věnoval leknínům, což dokazuje, že jeho metoda závisela méně na kráse motivu než na chování světla procházejícího atmosférou. Téměř úplné potlačení kresleného detailu, samotný most je sotva čitelný, posouvá obraz na svou dobu blízko k abstrakci.
Její dominantní modř, prohřátá tím jediným pásem zářící oranžové, dává plátnu skutečnou přítomnost na stěně, aniž by kdy sklouzlo k přehnané okázalosti, je to obraz, který mění náladu podle světla v místnosti, pod chladným světlem melancholičtější a pod lampou teplejší, a barevně dostatečně výrazný, aby stěnu udržel sám o sobě.
